Rozumíme ještě vůbec svému Mozartovi?

Jak blaze muselo být Mozartovi, když se rozhodl opustit Vídeň, plnou hudebních intrik z dílny italské hudební kliky, vydržované na dvoře Josefa II, a náhle stanul rovnýma nohama v Praze tolik přátelsky otevřené naslouchat tónům jeho nové opery Don Giovanni, v Praze, kde nikomu nevadil text Lorenza da Ponte. Ve městě nad řekou Vltavou, která byla k němu na rozdíl od polovzdělané Vídně ještě k tomu rozumějící, prozpěvující sí duet Dona Giovanni a Zerliny La ci darem la mano pomalu jako Holka modrooká nejen pod okny půvabné vily Bertramka, kde pobýval s laskavým dohledem jejich majitelů, manželů Duškových?

Nejen tak, že pronesl onu památnou a v té době zcela reálnou větu „Mí Pražané mi rozumějí“ (a nemyslel tím zdaleka jen hudebně na tehdejší poměry vzdělanou rodinu hrdého českého hraběte Nostice, ale určitě i obroditele Tháma nebo Heka či Krameria, kteří se museli  hodně uskrovnit, aby přstavení geniálního opusu mohli vidět „live“).

Muselo mu být na duši neopakovatelně, když v Praze složil ve svém životě jednu jedinou symfonii pro nástroj, který byl jakýmsi  zmenšeným předchůdcem dnešní krásně znějící harfy, tedy nástroje, který Mozart bytostně neměl rád!

Ano, smíchovskou vilou porozumění  Wolfgangu Amadeovi začíná a bohužel také málem skončilo! Nuže, zřejmě  i předválečná Rakouská republika ještě věřila v ono porozumění a proto v době Masarykovské převedla vlastnictví Bertramky na český stát.

S radostí v srdci jsem v době čerstvě polistopadové vstoupil do řad členů Mozartovy obce v ČR, které již tehdy předsedal sama sebe za světově proslulého mozartologa považující PhDr. Tomislav Volek. O jeho odborné erudici nepochybuji, nicméně o chodu organizace, která spadá do jurisdikce Mozartea, tedy Mozartovy nadace se sídlem v jeho rodném Salzburgu, neměl žádné povědomí. Jeho zřejmá touha po absolutní moci nad odkazem génia, nechutné spory se společností Komenius, které nebylo často ani dovoleno de obhájit, to byl slovutný pan doktor Volek. To už přestali rozumět Mozartovi i lidé z okolí Bertramky.

Pan doktor Volek přecházel samolibě varování zahraničních odborníků na znevažování a hrubé zacházení se jménem Mozart některými pseudoumělci ve městě a mezi lidmi, které miloval. Tolik miloval. Hrozila dokonce ostudná arbitráž s tím. Že Rakouská republika s vědomím, kdo všechno se jménem tohoto slavného hudebníka zaštiťuje, požadovala navrácení Bertramky do svého vlastnictví!

K tomuto kroku naštěstí nedošlo. I přesto má naše země z ostudy kabát. Pan Volek považuje i nadále oficiální stránky Mozartovy obce za svoje vlastní, s arogancí moci sobě vlastní nenechá druhou stranu ani se obhájit, a jako oficiální adresu Mozartovy obce uvádí ruinu nedaleko Bertramky!

Jak dlouho bude ještě pan doktor Volek beztrestně nerozumět Mozartovi? Tak dlouho, dokud bude rozhodnutím Mozartea odepřena možnost se významnou měrou se na porozumění tomuto géniovi podílet!

Autor: Přemysl Čech