Exkluzivní rozhovor s moderátorkou Českého rozhlasu, Michaelou van Erne, tentokrát na téma radost

Dnes  proti nám ve virtuálním křesle naší redakce sedí mladá, půvabná a sympatická žena, Michaela van Erne. Jestli Vám toto jméno něco říká ve spojení s rádiem, jste na správné stopě. Michaela mi promine to oslovení, působí v současné době jako externí moderátorka odpoledního víkendového radiožurnálu Českého rozhlasu 1. Zároveň je také úspěšnou spisovatelkou, v roce 2012 vyšla její románová prvotina s názvem „Kolosální nápad“, a v neposlední řadě i zkušenou  a uznávanou kynoložkou, majitelkou chovné stanice československého vlčáka. A budeme si povídat tak trochu o radosti.

P.Č.: Michaelo, ptát se tě, co by ti udělalo radost, mě přivádí do rozpaků z pokusu o průnik do tvé niternosti. Ptám se proto, co ti udělalo radost v poslední době jako moderátorce, jako chovatelce úžasných psů a jednoduše jako Michaele van Erne?

Michaela van Erne: Nejdřív ze všeho mockrát děkuji za pozvání, Přemo! Udělalo mi radost. Vidíš? Odpověď je velmi jednoduchá. V poslední době mám často radost z jednoduchých věcí. Třeba z toho, že si dokážu obléci ponožky. Po operaci kolena je tahle samozřejmost nádherně novým úkonem. Moji psi se radují z toho, že jsou. Učím se radovat z toho, že jsem. Mám radost ze setkání s kolegy, se kterými se často nevídám. Z podařeného „vstupu“ ve vysílání, z obyčejné procházky se psy, kdy ve dne spatřím srnky nebo stařičký strom a na něm strakapouda a v noci třpyt hvězd. To pak cítím pulzovat život.

P.Č.: Tvoje kniha „Kolosální nápad“  způsobila mnohou radost mezi čtenáři. Můj bratr to řekl více než výstižně, že tvůj humor je dnes velmi vzácný a musí se s ním šetřit. A ostatně, „můj“ osobní výtisk s tvým krásným věnováním dodnes koluje mezi mými přáteli, a rozdává opravdovou radost. Jakou radost ti kniha udělala jako autorce a plánuješ pokračování?

Michaela van Erne: Díky za krásný kompliment, Přemo. Jakákoli tvorba je pro mě radostí. Když tvořím, nebořím. Psaní je pro mě pohlazením. Zachycení myšlenek do slov, jejichž smysl může souznít s různými lidmi, je nekonečnou výzvou. Kolosální nápad je složením poklony vlčákovi jménem Shargoo. Naučil mě spoustu věcí. Ty nepokračují, jsou nové. O pokračování knížky tedy také neuvažuji. Ale píšu jiné příběhy. Poslední knížka je o zázraku tvoření člověka a přírody. O síle myšlenek a životní filozofii. Teď ji zbývá nabídnout vydavateli, který o ni projeví zájem. A já budu mít radost.

P.Č.: Když to řeknu sobecky, tvůj hlas v éteru pro mě znamená velikou radost, a nejen samozřejmě pro mě. Jak ty vnímáš zpětnou vazbu moderátor versus posluchač a máš vůbec čas ji vnímat?

Michaela van Erne: Další velká pochvala. Děkuji. Pokud má můj hlas takový účinek, pak se Tvá radost vrací a stává se mou. Zpětná vazba je tedy velmi důležitá. Ačkoli je mi práce zároveň koníčkem a jsem v ní jako ryba ve vodě, ta voda mi nepatří. Jsem její součástí a uvědomuji si, jak je vzácná. Můj hlas je mým nástrojem. Pokud ho dokážu použít tak, jak se o tom zmiňuješ, pak do sebe všechno zapadá a výsledek mé práce se snoubí s účelem a vzácnost s radostí.

P.Č: Naprosto laicky, za což se předem omlouvám, se tě jako osoby povolané zeptám, je člověk mírou své empatie schopen vnímat radost psa a naopak,  jak pes, opravdový přítel člověka, vnímá radost člověka?

Michaela van Erne: Absolutně. A vůbec to nezní nezasvěceně, Přemo. Aby člověk pronikl do psí duše a pochopil její volání, musí tomu dát čas. Je to proces. Dlouhá cesta. Na jejím konci člověk zjistí, že psi jsou jeho odrazem. Zrcadlením. Můžu si nasadit masku a předstírat, že jsem kdokoli jiný, ale pes ví, kdo přesně jsem a co se ve mně odehrává. Pes, díky tomu, že žije výhradně v přítomném okamžiku, projevuje radost ze všeho, co přináší do jeho smečky harmonii – z probuzení, vstávání, vlídného hlasu, procházky, krmení… Ale největší radost má z toho, když může být se svým člověkem; se svou smečkou. To dává jeho životu smysl. A člověk může mít radost ze psí důvěry v něj a jeho schopnosti vůdce smečky.

P.Č.: Z tvých „psích“ stránek na internetu čiší opravdová radost, jak vznikl nápad na název tvé chovatelské stanice a můžeš nám jej přeložit?

Michaela van Erne: Krásná otázka. Vyloudila mi na tváři úsměv a vrátila hezké vzpomínky. Když padlo rozhodnutí založit chovatelskou stanici, jasným favoritem názvu byl Shargoo. Ale vzápětí jsem si uvědomila, že je jeho jméno památkou. Odkazem. Jedinečností jedinečného jedince. Začala jsem tedy hledat slovo, které by vystihlo náš záměr jedním slovem. Asi tři hodiny jsem pobyla v Národní knihovně na Mariánském náměstí v Praze, abych zjistila, že nejúčelnějším se pro tuto potřebu jeví jazyk severoamerických Lakotů. Slovo Waawanyanka znamená: Ten, kdo nad tebou bdí. A jsme doma.

P.Č.: Existuje, s odkazem na klasickou hudbu, něco jako tvoje „Óda na radost?“

Michaela van Erne: Určitě. Je to hudba sama. Každý okamžik znamená jinou náladu, atmosféru, potřebu něco prožít, užít, přežít po svém. A hudba je moudrým, laskavým a času oproštěným průvodcem. Jejím prostřednictvím se člověk vyjadřuje. Pocitově souzní. Směje se i pláče. Ventiluje svůj vnitřní svět. Ódou na radost je pro mě všechno, s čím se v danou chvíli ztotožním.Hudbou proniká radost od srdce k duši.

P.Č.:  A co tvé hudební aktivity, máš na ně vůbec ještě čas?

Michaela van Erne: Vždycky. Času mám habaděj. Celý život je mým časem. Je jen na mně, jak s ním naložím. A ráda s ním nakládám tak, abych ho vnímala. Často je to právě hudba, která dává člověku tenhle stav vědomí. Uvolňuje napětí, zlepšuje náladu a dává nám příležitot cítit to nejušlechtilejší – probouzí v nás lásku.

P.Č.: A na závěr, jaký je tvůj názor na rčení o tom, že sdílená radost je dvojnásobná radost?

Michaela van Erne: Naprosto souhlasný. Pokud si člověk radost druhého nenárokuje. Když neočekává, jak se ten druhý po vylíčení radostné události zachová. Jak bude juchat, skákat, smát se, přát mu tu radost. Jakmile se dokážeme oprostit od očekávání ze sdílené radosti, pak skutečně prožíváme radost dvojnásobně a jsme šťastní.

P.Č.: Děkuji za tvůj čas a přeji ti za sebe i za celou naší redakci mnoho a mnoho radosti ve všech tvých činnostech i v životě.

Michaela van Erne: Mockrát děkuji. A přeji Tobě a všem v redakci radost z práce i ze života. Protože když dává člověk v životě radost, pak mu radost dává život.

Autor: Přemysl Čech