Kniha Láska za časů korony – sbírka intimních zpovědí o vztazích v době pandemie

O vztazích na dálku, partnerství, rozchodech, samotě, nevěrách i o čerstvém zamilování. O naději i zoufalství. A hlavně o lásce, té žité, vysněné i ztracené. O tom všem vypráví kniha Láska za časů korony dokumentaristky Terezy Hronové, která pomocí audiodeníků jedenácti lidí z různých konců světa zmapovala rozmanité podoby lásky a vztahů v době pandemie. Intimní zpovědi těch, kteří jí v době vynucené izolace svěřili své touhy i svá trápení, v knize doplnila i svým vlastním příběhem. Knihu doprovázejí výtečné fotografie Lukáše Bíby, držitele několika cen Czech Press Photo.

„Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, začala jsem se bát. A víc než koronaviru jsem se bála toho času, který musím strávit sama se sebou. Bolelo mě totiž moje srdce,“ říká autorka knihy Tereza Hronová. „Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony, ryze osobní a niterná zpověď,“ vypráví. „Je o lásce a vztazích, a proto může zajímat i lidi, kteří o rouškách a virech už nemůžou ani slyšet,“ dodává.

Během 66 dnů od poloviny března do poloviny května 2020 tak autorka se sluchátky na uších virtuálně cestovala do domácností z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. „Lidem, s nimiž jsem se tam spojila, jsem dala možnost mluvit a možná se díky tomu necítili tak sami. A to samé oni dali mně. V mém prázdném bytě na Žižkově najednou byli oni – Karel z Guyany, Diana z Brna, Míša z Libně… Koronavirus nám mnoho vzal, ale dal nám čas a prostor přemýšlet o svých pocitech. Ty moje tehdy zásadně ovlivnil čerstvý a bolestivý rozchod,“ vypráví autorka, podle níž je kniha ryze dokumentární: „Každá věta je osobním prožitkem mým, anebo mých postav, všechny situace se skutečně staly.“

Část nahrávek už s úspěchem odvysílal Český rozhlas v podobě audio dokumentu, v knížce ale autorka shromážděné příběhy ještě víc rozpracovala a proložila je vlastním komentářem, osobním pohledem i svými deníky. Naléhavost a sílu jednotlivých výpovědí umocňují i fotografie – ty ze soukromých archivů jednotlivých aktérů, ale hlavně profesionální snímky renomovaného fotografa Lukáše Bíby, zachycující lidi a atmosféru tehdejší doby.

„Občas říkám, že tato kniha je dokumentární sci-fi. Dokumentární proto, že všechny následující příběhy se skutečně staly – lidem, které vůbec neznám, i mým přátelům. A staly se vlastně všechny také mně. A věřím, že i těm, co je budou číst. A proč sci-fi? Protože jsou zasazené do doby, kterou jsme si nikdy dřív neuměli představit. Dobrá zpráva myslím je, že koronavirus sice zastavil život v ulicích, ale nezastavil naše srdce. Ta i v karanténě bila úplně stejně, i když cesta k našim snům a plánům může teď vypadat mnohem klikatější. Když o tom tak přemýšlím, neměla jsem ve svém životě zatím silnější téma, které bych chtěla poslat do světa,“ uzavírá Tereza Hronová.