Počítačem generované umění a co vlastně znamená "jako z filmu"? Dvě nové výstavy v Domě umění města Brna

Dne 20. 3. 2018 se v Domě umění města Brna uskutečnila vernisáž dvou výstav, obě budou pro zájemce otevřeny do 22. 4. 2018.

První z nich nese název Computer Graphic Re-visited 2.0. Můžeme ji zařadit mezi „vzpomínající výstavy“, kdy jsou využívány různé strategie k zprostředkování vzpomínek z minulé výstavy.

Kurátoři Jana Horáková a Jiří Mucha provedli virtuální rekonstrukci jedné z prvních výstav počítačem generované grafiky, kterou v roce 1968 uspořádal v Domě umění města Brna teoretik, kurátor a umělec Jiří Valoch.

Výstava se zabývala programovým uměním, při kterém člověk navrhne program pro počítač a ten pracuje přesně podle něj. Díky chybovosti a nepřesnosti počítačů v době kdy Valoch tvořil, mohlo podle jednoho programu vzniknout nepřeberné množství jedinečných děl.

Součástí výstavy byly také díla Friedera Nakeho a Georga Neese. Oba autoři využívali počítač jako generátor náhodných čísel, následně využitých při realizaci výpočtů, nebo pracovali s polem možností, z něhož počítač náhodně vybíral možná řešení, tedy grafické realizace.

Virtuální simulace, která byla přesnou architektonickou kopií tehdejší výstavy, byla umístěna ve stejném prostoru, kde se kdysi výstava uskutečnila. Díky tomu mohl mít divák pocit propojení minulosti s přítomností a jistým způsobem nahlédnout také do budoucnosti.

Druhá z výstav nese název Tomáš Svoboda: JAKO Z FILMU: ADAPTACE. Zaštítila ji kurátorka Marika Kupková.

Východiskem výstavy je film vizuálního umělce Tomáše Svobody Jako z filmu.

„Celovečerní film vizuálního umělce Tomáše Svobody není o filmu. Nejedná se o esejistickou úvahu o pohyblivém obraze. Není komediální historkou z jednoho letního odpoledne. Nelze jej vnímat jako záznam pracovního postupu. Není ani převyprávěným filmem. A už vůbec není o technologii vzniku filmového záznamu. Je o životě.“ – Popis filmu na Česko-Slovenské filmové databázi

Tento experimentální film byl nyní převeden do galerijní instalace, která upozorňuje na iluzivnost filmu a jak je snadná záměna skutečnosti a představ. Ptá se co vlastně znamená, když se řekne „jako z filmu“.

Celá výstava se dá pomyslně rozdělit na 3 části. První z nich upozorňuje na iluzi a fiktivnost vyprávění. Druhá skupina zobrazuje, jak lze film vyjádřit pomocí nefilmových divadelních prostředků, například slovem či textem. Třetí skupina odhaluje pozadí filmu, které mu je běžně skryto, tedy produkční a technické zázemí.