Rozhovor s italským barytonistou Gabrielem Nani nejen o jeho debutovém albu

P.Č.: Gabriele, v těchto dnech vychází vaše první profilové CD s titulem “Un volcano la mia mente”. Čí nápad byl právě tento titul?

G.N.: Titul mého CD má mnoho významů. Tato fráze je převzata z bookletu k opeře “Lazebník sevillský”, ve které jsem již mnohokrát učinkoval. A právě árie Figara “Largo al factotum” je první árií, uvedenou na mém CD. “Moje mysl je vulkán” dokonale vystihuje, kde se zrodila myšlenka tohoto CD; všechno, od výběru árií až po způsob provedení, se zrodilo v mé mysli.

A toto jsou fráze, které můžete najít na bookletu CD a které popisují dílo, které jsem vytvořil: MÁ MYSL JE VULKÁN je putováním v čase mezi největšími operními postavami 19.století, galerie, ve které přežívá duch italského hudebního romantismu.

Gabriele Nani na albu uvádí výběr, inspirovaný evolucí „belcanta“, což je italská definice pro styl a techniku virtuózního zpěvu, kde lidský hlas vystupuje jako hudební nástroj. Přísná technická pravidla, která jsou soustředěna do ostrého kontrastu v dílech Rossiniho, vyjádřeného vzrůstajícím náporem na hlasivky, robustním, velmi dramatickým projevem v operách Belliniho, Donizettiho a Verdiho, až po realisty jako Puccini a Leoncavallo, kde je hlas používán k ryze expresivnímu efektu a kde technický aspekt je až na druhém místě.

P.Č.: Jak dlouho jste sbíral materiál pro toto album?
G.N: Na projektu jsem začal pracovat před dvěma lety. V té době se ve mně zrodilo cosi jako pocit potřeby sdělení čehosi, co jsem chtěl sdělit. Tedy výběr a interpretace repertoáru který jsem poslouchal, který jsem miloval a kráčel tak proti proudu lidí, kteří mi sice radili, ale nevěřili mi. Musím přiznat, že inspirací k práci na tomto albu byla právě nedůvěra oněch lidí. Říkal jsem si ono známé, že pokud důvěřuješ sám sobě, musíš udělat to co cítíš, a to vždycky!

P.Č.: Plánujete uspořádat  speciální  promo tour na podporu tohoto alba?

G.N: Ne, neplánuji, album je věnováno všem lidem, kteří milují a milovali kdy operu. Budou-li si lidé tohoto alba vážit, bude mě to motivovat k práci na nových projektech a práci na nových rolích po celém světě, a jak doufám, i v České republice!!!

P.Č.: Jeden z předních českých operních pěvců přirovnává manažery hudebních festivalů a operních domů ke “kanibalům”. Souhlasíte s tímto názorem?

G.N.: Souhlasím. Epocha, ve které žijeme, je “epochou kanibalismu”… všechno je snědeno, páleno, ve velmi krátké době. Vše “nové” se během několika málo dní stává “starým”, po několika málo týdnech se stává nepoužitelným, a tak se samozřejmě stává i odpadem. Výše uvedené platí jak pro věci,tak pro lidi. Myslím si, že éra sociálních sítí nás naučila konzumovat myšlenky, lidi a pocity během pouhého “kliku”. Kdokoliv, kdo píše o tom, co si myslí, si ale nedělá hlavu s tím zamyslet se nad tím, co píše. “Zviditelnění”, to je to, co dnes hýbe světem. Dokumentuje každý váš den se “selfie” od snídaně až po přání dobré noci. Je naprosto nezbytnou záležitostí pro každého, kdo chce být “in” a kdo není “sociální”, jako kdyby ani neexistoval.

Dnešek znamená pro mladé pěvce startovní pozici stejnou hodnotu jako pro jiné pozici cílovou. Mladí pěvci zpívají velké role ve slavných operních domech, a zkušení pěvci, kteří jsou předurčeni pro hvězdnou operní kariéru, sedí doma a čekají.

Abyste dnes něco znamenali na trhu operních domů, musíte být nejlépe ve věku 20 až 25 let, být “sociální” a hezkého vzhledu…  až potom je nezbytné mít také… hlas. Toto je trend, styl, díky kterému se opera postupně ničí. A podle mého mínění to není rozhodně žádný důvod k jásání.

P.Č.: Máte ve svém repertoáru dílo některého z českých skladatelů?
G.N.: Bohužel nemohu říci, že mám ve svém repertoáru dílo některého z českých skladatelů. Mám jen velmi malou zkušenost s Janáčkem (Káťa Kabanová, poznámka autora), a ta zkušenost je tak nepatrná, že se rozhodně nemohu považovat za znalce české hudby. Mohu však s určitostí říci, že si vážím českých skladatelů. Hudební i vokální tvorba českých skladatelů je opravdu velmi, velmi náročná pro interprety, nicméně je to úžasný svět a nádherná kultura, kterou čeští umělci šíří po celém světě.

P.Č.: Jste stále velkým příznivcem rockové hudby, obzvláště Roberta Planta?
G.N.: Krev se nemění…..samozřejmě! A na pomyslný trůn příznivce této hudby jsem opět usedl ve chvíli, kdy Robert Plant zveřejnil prohlášení na svém webu, jehož obsahem je myšlenka znovuzrození Led Zeppelin. Jestliže se tato myšlenka naplní, mohu zodpovědně prohlásit, že v tento den nebude žádného hudebního divadla a koncertního sálu, ve kterém bych zpíval operní  árii… Je mi líto.

Kdo je Gabriele Nani?

Gabriele Nani (* 1979, Bergamo) je italský barytonista, absolvent konzervatoře Luciana Pavarottiho v Modeně a laureát několika prestižních pěveckých soutěží jako je Tour de Chante. Jeho bohatá kariéra obsahuje představení v rolích od velkých operních děl jako Mozartův Don Giovanni, od stejného autora pak Figarova svatba, Cosi fan tutte, dalších slavných titulů jako Lazebník sevilský, Nápoj lásky, Don Pasquale, Lucia di Lammermoor, La Traviata, Rigoletto, La Bohéme, Madame Butterfly a Komedianti k vzácněji uváděným dílům jako je Locanderia od Antonia Salierieho, La Finta Semplice od W.A.Mozarta, Adelina od Generaliho, Un Giorno di Regno od Giuseppe Verdiho, Le Villi a Edgar od  Giaoccoma Pucciniho až k operám současných skladatelů, jako jsou Il Prigionerio a Job od Dallapiccoly a Le Piccole Storie od Ferrera. Učinkoval v divadlech jako Regio v Turíně, Bellini v Catanii,  Lyrickém divadle c Cagliari, Theatre de la Monnaie v Bruselu, Královské Valonské opeře v LIége, Dánské Královské opeře v Kodani, Theater an Der Wien ve Vídni, v korejském Soulu  a Uměleckém centru v čínské Šanghaji. Spolupracoval s orchestry pod vedením Zoltana Peska, Carla Boccadora , Donata Renzettiho, Stevena Mercuria, Kirilla Petrenka, Ashera Fische a Juraje Valcuhy a s režiséry tjako Hugo de Ana, Robert Dornhelm, Giancarlo de Monaco, José Cura, Keith Warner, Micha Van Hoecke, Michal Znaniecki a Luca Ronconi.

V roce 2017 mu vyšlo premiérové profilové album pod názvem “Un volcano la mia mente“. (Má mysl je vulkán)

Autor článku: Přemysl Čech